Zajímá Vás, kdo tu s námi žije?

Nebo spíš, s kým máme tu čest my? 

V této sekci webu Vás budeme informovat o rostlinných a živočišných druzích, které můžete potkat v lomu. Děkujeme RNDr. Lence Šoltysové z AOPK, která podrobně zmapovala toto území a navíc nám o přírodě v našem sousedství vypráví.

Parožnatka Chara intermedia

Na první pohled připomíná suchozemskou rostlinu, která se podobá přesličce. Tato vodní rostlina je však složitou řasou a nachází se na dně lomů v tůňkách. Mezi čedičovými kameny, které na dně zbyly po jeho těžbě, se přichytává systémem kořínků (rhizoidů) a ve vodě vytváří husté porosty tvořené vzpřímenými velmi křehkými stélkami pravidelné konstrukce. Stélka neustále roste díky apikální buňce, která se dělí a dává vznik primární dceřiné buňce. Dceřiná buňka se dělí na dvě buňky, horní buňku uzlinovou a spodní buňku článkovou, která se již dál nedělí, ale jen prodlužuje. Uzlinová buňka se však dělí dál a vznikají boční větévky. Stélka s přeslenovitými bočními větvemi může dosáhnout délky až 1 m. Celá rostlina bývá velmi často potažena jemnou kůrou vysráženého uhličitanu vápenatého.

Parožnatky rostou ve sladkých, čistých, mělkých, stojatých i mírně tekoucích vodách na písčitých nebo bahnitých dnech, na kterých vytvářejí rozsáhlé porosty. Jsou citlivé na zvýšenou koncentraci minerálních hnojiv a díky splachům z polí skoro z přírody vymizely. Proto je jejich výskyt v přírodě vzácný a mohou i se šířit do opuštěných lomů. Parožnatky jsou velmi zajímavou skupinou rostlin.

Patří do podříše zelených rostlin a jsou výchozí pro vývoj mechorostů a cévnatých rostlin. Jejich předky nacházíme v sedimentech starých až 350 milionů let. Zvápenatělé stélky se podílely na vzniku přírodního travertinu. Parožnatky patří i k rostlinám, které jsou předmětem výzkumů v oblasti hledání řešení léčby artritidy, Parkinsonovy chorobu ad.

Rozrazil štítkovitý (Veronica scutellata)

 

Vytrvalá bylina s poléhavou, čtyřhrannou lodyhou, dorůstající až výšky 50 cm, je další rostlinou obývající břehy zavodněných částí dna lomů. Mezi jednotlivými kameny  do substrátu  zarůstá pomocí horizontálního oddenku, který navíc v uzlinách vytváří kořínky.  Listy na lodyze vyrůstají vstřícně a jsou velmi úzké a po obvodu neostře pilovité. Někdy se zabarvují do tmavě červeně. V paždí listů na lodyze vyrůstá v létě květenství s řídce rozloženými drobnými kvítky (3-4 mm), které  jsou bílé až světle fialové, s vyniklou tmavě fialovou až načervenalou žilnatinou. Plodem rozrazilu jsou typicky zploštělé a srdčité tobolky se zachovalou čnělkou.  V České republice tento druh rozrazilu patří k méně ohroženým druhům, na Slovensku je dokonce chráněným druhem.